Na ples přivádí pan Bingley i své dvě sestry a svého dávného přítele (správně, to byl onen druhý jezdec), pana Darcyho. Pan Bingley neváhá
a jde se seznámit s paní Bennetovou a jejími dcerami. Je patrné, že hlavně v Jane od počátku nalezl zalíbení, požádal ji tedy o tanec.
Paní Bennetová je nadšená, ale již méně se jí líbí jeho přítel (i přes to, že je prý mnohem bohatší než Bingley), pan Darcy, který odmítne
její "nenápadnou" výzvu, aby si šel zatančit s další z jejích dcer, Elisabeth. Pan Darcy později na Elizinu adresu utrousí i několik netaktních
poznámek, když se o ní baví s Bingleym, jenž mu rovněž doporučuje, aby si s ní šel zatančit, místo toho, aby tam jen tak postával. Pan Darcy
tvrdí, že Lizzy je sice celkem pohledná, ale ne dost, aby zaujala právě jeho. Lizzy ho slyší, ale protože je veselé nátury, tak se mu pak spolu
s Jane, která jí okouzleně vypráví o panu Bingleymu, vysměje. Pan Darcy i nadále tvrdí, že Lizzy ho vůbec nezajímá, ale již na dalším plese,
kde se objevují důstojníci, kteří v tom čase zavítali na venkov, což vzbudilo nadšení hlavně u dvou nejmladších sester Bennetových, není
potěšen, když s ním tančit odmítne pro změnu Lizzy. Sestře pana Bingleyho, Caroline, která kolem Darcyho krouží jako ostříž, navíc prozradí,
že přemýšlí o krásných očích slečny Elisabeth Bennetové. Ta však z jeho pozornosti žádnou zvláštní radost nemá. Tím méně poté,
co matka donutí Jane, aby odjela do sídla k panu Bingleymu, s jasným záměrem, aby zde mohla přenocovat, Jane se pak rozestůně,
a Lizzy se nabídne, že ji tam půjde navštívit. Lizzy se rozhodne, že tam dojde pěšky, a první, koho potkává, je opět pan Darcy...
Sestry Bennetovy kritizují její urousanou spodničku a litují Jane, že nemá lepší konexe, což jí znemožňuje, aby se dobře provdala. Jen
pan Bingley je jiného názoru. Když však k nim neomaleně vtrhne paní Bennetová s mladšími dcerami a nepokrytě žádá, aby zde Jane směla
zůstat o něco déle, neb je prý její převoz nemožný, objeví se rozpaky i na jeho tváři. Lizzy zůstává s ní. Několikrát se slovně střetne
s panem Darcym na téma namyšlenosti, pýchy a - v jejím případě - záměrně špatného chápání věcí. Uleví se jí, až když odtud odjedou.
Do života rodiny Bennetových vstupují již dlouho očekávané stíny. Tehdy totiž bývalo obvyklé, že pokud v rodině nebyl syn, tak
majetek přebíral nejbližší další mužský příbuzný v rodině s tím, že jeho morální povinností bylo, postarat se o vdovu a sirotky.
A tímto člověkem by se po případné smrti pana Benneta stal pan Collins, bratranec sester Bennetových. A ten přijíždí na návštěvu.
Když zjistí, že Jane, která se mu ihned zalíbila, je už téměř "zadána" panu Bingleymu, upře svou pozornost na Elisabeth. Ta mu musí
věnovat první dva tance na dalším plese. Zde se opět střetává s panem Darcym, tentokráte jí však společenská situace neumožní vyvléci
se z tance s ním, tak mu aspoň uštědří několik cílených ironických komentářů. Ty souvisely i s tím, že mezitím v městečku poznala mladého
důstojníka, pana Wickhama, jenž jí vyprávěl o svém dětství v domě Darcyů, kde jeho otec byl správcem starého pana Darcyho, který v něm
po smrti jeho otce viděl dalšího, téměř vlastního syna, dal jej učit na kněze a chtěl, aby jeho syn pokračoval v podpoře mladého Wickhama
na studiích, ale ten tento slib nedodržel. Na plese se opět ukazuje neukázněné chování mladších sester Bennetových, které dovádí s důstojníky,
což činí zejména Lydia, ale společenské faux-pas ztopí i paní Bennetová, když se chlubí, jak výhodně se již brzy jedna z jejích dcer dozajista
provdá a že i další dcery bude vhánět od náručí podobných boháčů. Pan Bingley se opět tváří zaraženě a pan Darcy podmračeně.
Nedlouho poté dostává Jane od Caroline Bingleové dopis, v němž píše, že celá společnost odjíždí na blíže neurčenou dobu do Londýna.
Lizzy pak musí čelit nabídce k sňatku od pana Collinse, kterou velice podporuje hlavně její matka. Naštěstí má Lizzy zastání u svého otce,
který ji a Jane má ze všech dcer nejraději. Pan Collins je pak vyslyšen blízkou přítelkyní Elizabeth, slečnou Charlottou. Lizzy ji nechápe,
Charlotta jí však sděluje, že ona nikdy nebyla romantická a dává přednost svému zabezpečení před velkou láskou. Lizzy jí musí slíbit,
že se pak za nimi přijede podívat. U nich se poprvé setkává s lady Catherine de Bourghovou, která je tetou pana Darcyho a také velkou
dobrodějkou v očích pana Collinse, neb mu dala do správy farnost na svém panství. Lady Catherine je ale velmi dominantní dámou,
která nesnese odpor a Lizzy jí moc nepadne do oka. Tou dobou pobývá u strýce a tety v Londýně Jane, která tam na radu Lizzy odjela,
aby mohla navštívit Caroline Bingleyovou, sestru svého "nápadníka". Dozvídá se pouze to, že pan Bingley je zaneprázdněn společností
pana Darcyho a jeho sestry Georgiany (o níž již dříve prohlásila, že by ji ráda uvítala ve své rodině). Jane je zklamaná...
Po několika dnech do sídla lady Catherine přijíždí pan Darcy spolu se svým bratrancem, plukovníkem Fitzwilliamem. Eliza se s ním zde vidí
celkem třikrát, poprvé u lady Catherine, kde si jej při hře na piano opět dobírá. Podruhé přichází pan Darcy navštívit Collinsovy,
ale ti ještě nejsou doma, takže se setkávají pouze s Lizzy. Řeč se stočí i na to, jakou vzdálenost od své rodiny jsou ženy ochotny
snášet. A potřetí se s ním setkává nedlouho poté, co se byla projít s plukovníkem Fitzwilliamem, který jí nezáludně prozradil, že pan
Darcy zasáhl do Bingleyho vztahu s nějakou ženou, a přemluvil ho, aby od ní upustil. Lizzy se z tohoto poznatku udělá nevolno.
Pan Darcy ji opět zastihne ve chvíli, kdy je sama, a přizná se, že k ní od počátku cítí vášeň a lásku, ač se ji v sobě snažil potlačit,
k čemuž ho vedly i důvody společenské nerovnosti a odporu jeho rodiny, přesto ji žádá o ruku. Eliza jeho nabídku rozhořčeně odmítá,
vmete mu do tváře jeho špatné chování k panu Wickhamovi i k její sestře Jane, když ji připravil o její lásku. Pan Darcy hrdě připouští,
že ušetřil svého přítele toho, čeho sám sebe ušetřit nedokázal, ale stojí si za svým. Lizzy tvrdí, že on by byl tím posledním, koho by si
vzala za manžela. A že by měl zlepšit své jednání s druhými. Pan Darcy odejde.
Ihned však napíše Lizzy dopis, v němž se snaží očistit své jméno ve věci pana Wickhama. Připouští, že byli jako bratři a jeho
otec ho po smrti svého nejlepšího přítele držel na studiích, ale ukázalo se, že Wickham se pro své nezřízené chování na post
kněze nehodil, ba po smrti pana Darcyho už o ně nikterak nestál. Stál však o peníze, které dokázal snadno utrácet. Když už to
dostoupilo určité hranice, pan Darcy mu vyplatil poslední zálohu, která měla být určena na studia práv, o čemž se ho pan Wickham
snažil přesvědčit. Doufal, že už o něm víc neuslyší, netušil, jak od té doby žil, ale dozvěděl se, že stejně nezřízeně jako vždy. Až
před rokem se jejich cesty zkřížily opět, a pan Darcy by na toto období nejraději zapomněl. Po smrti otce získal on a plukovník
Fitzwilliam poručnictví nad svou sestrou Georgianou. Tehdy ji vyslali na studia, svěřili ji do péče paní Youngové, v níž se však
zmýlili. Ta totiž byla spojenkyní pana Wickhama, který využil situace, okouzlil Georgianu, až mu přislíbila, že s ním uteče.
Naštěstí je pan Darcy našel včas, Georgiana mu vše svěřila. Bylo jí tehdy jenom patnáct let... A co se týče Lizzyiny sestry,
pak jediné, co jej v této věci mrzí, je to, že neřekl Bingleymu, že Jane nedávno v Londýně viděl. Původně se domníval, že
ona vlastně o něho ani moc nestojí, což podpořila i slova jejich matky, která se před všemi radovala z bohatého sňatku...
Lizzy, které dopis předal sám pan Darcy, když na ni čekal v háji, kam se ona obvykle chodí procházet, čte dopis zprvu s opovržením,
ale zdá se jí, že by si to vše přece jen nebylo snadné vymyslet. Když se příště setkává s panem Wickhamem, najednou
jeho chování vidí ve zcela jiném světle. V tom čase se pan Wickham loučí, protože jejich pluk je převelen jinam, Lizzy se zase
chystá vyrazit na cestu kolem severoanglických jezer. Cesta nakonec mění poněkud směr, a tak se Lizzy dostává
do Pemberley, sídla Darcyů. Po jeho prohlídce (nikdo z rodiny nemá být doma), při níž hospodyně pěje na pana Darcyho
chválu a poněkud skoupější je už u pana Wickhama, náhle u jezera potkává Lizzy pana Darcyho, zcela neformálně
oblečeného... Lizzy chce poté rychle odjet, ale pan Darcy je zadrží. Stane se milým průvodcem, přeje si, aby se Lizzy
poznala s jeho sestrou Georgianou, která spolu s Bingleovými přijede druhý den. Lizzy svoluje a poprvé vidí pana Darcyho
v jiném světle. Poznává se s Georgianou, hrají spolu na piano, u něhož je pan Darcy upřeně pozoruje a střetne se s jejím
pohledem. Sympatie zjevně vzrůstají. Pan Darcy před Bingleovými prohlašuje, že v Lizzy nyní vidí již dlouhou dobu nejhezčí
ženu, jakou kdy poznal...
Na Lizzy však čekají zlé časy. Od Jane přišly dva dopisy, z nichž vyplývá, že jejich nejmladší sestra Lydia, která si
dříve vyprosila, aby směla jet jako družka plukovníkovy ženy s vojáky do Brightonu, utekla s Wickhamem neznámo kam,
možná do Skotska. V tomto rozpoložení ji zastihne pan Darcy, který je původně přijel pozvat k nim na večeři, vyslechne ji.
Lizzy hořce lituje, že nikomu neřekla o Wickhamově pravém charakteru. Rodina doufala, že by si ji Wickham mohl třeba vzít,
ale tak to nevypadá. Pro ženu z rodiny, kde se stane takový poklesek, to obvykle znamená naprostou zkázu, co se týče možnosti
případného sňatku. Pan Darcy je zjevně zaskočen, omluví se a odchází. Eliza se s ním pro sebe už navždy loučí. Spolu s tetou a
strýcem ukončí výlet a vrátí se domů. Strýc odjede za panem Bennetem do Londýna hledat Lydii, neb existuje určitá naděje, že
by se mohli ukrývat tam. Je tomu tak. Hloupoučká Lydia stále věří, že si ji Wickham chce vzít. Rodina se dozvídá, že Wickham
dluží všem, na koho se podívá. S tichou radostí, že takové zkáze po boku jedné z Bennetových dívek unikl, přijíždí vyjádřit lítost i pan Collins...
Situace se však záhy změní. Strýc jim posílá zprávu, že se chystá svatba, neb se mu podařilo je najít a získat peníze
na splacení Wickhamových dluhů. Wickham má být navíc převelen k severní civilní armádě. Novomanželé se na chvíli zastavují
u Bennetových, hloupoučká Lydia se ještě svým manželem chlubí a neopatrně prozradí jedno tajemství. A sice to, že pan Darcy
jim byl na svatbě za mládence. Lizzy honem píše tetě, aby se dozvěděla něco víc. Teta jí sděluje, že pan Darcy je nečekaně navštívil,
vzal všechny výdaje na sebe s tím, že on nese na celé záležitosti také nemalou část viny. Novomanželé odjedou, a záhy přispěchá lady
Catherine, která vyzpovídá Lizzy, zda je pravda, že je zasnoubena s panem Darcym, že to není možné, neb se vždy počítalo s tím, že si
vezme její dceru. Pohrdavě se vyjadřuje o Lizzyině původu, zaútočí na ni i kvůli hříchu její sestry. Lizzy potvrdí,
že nejsou zasnoubeni, ale pak ji hrdě vykáže. Předtím jí však odmítne dát slib, že by v případě, když by se podobná nabídka
opakovala, tuto nabídku odmítla. Lady Catherine s výhružkou, že ví, co udělá, odjede...
Pak se však Bennetovým donese, že se pan Bingley vrací do svého sídla, kde pořádá hon. Jane tvrdí,
že už se jí to nedotýká, ale Lizzy jí moc nevěří. Když pak pan Bingley po opakované návštěvě požádá Jane o ruku,
je šťastná. Pan Bennet se podivuje tomu, že v dopise od pana Collinse je naznačeno, že by si Elisabeth měla brzy brát
pana Darcyho, k čemuž pan Collins dodává, že lady Catherine se na to nikdy nebude dívat s pochopením. Volá si Lizzy
k sobě, ale ta se rovněž tváří, že tomu nerozumí. Později přichází pan Bingley a panem Darcym, zda by se dívky nešly
projít do Merytonu. Lizzy, když jde s panem Darcym po boku, mu poděkuje za vše, co pro ně udělal. Její rodina k němu není
přívětivá, protože neví, komu za to všechno vděčí, ale když se Lydia prořekla, chtěla se dozvědět celou pravdu. Pan Darcy
odvětí, že by měla poděkovat sama sobě, protože to dělal jenom kvůli ní. A chce vědět, zda její city k němu zůstaly stejné jako kdysi. Lizzy
přiznává, že se změnily, nyní jsou zcela opačné... Jane nemůže zasnoubení Lizzy s panem Darcym uvěřit. Stejně jako
Lizzyin otec, který si vzpomíná, jak ho kdysi nenáviděla. Když jej ale Lizzy ujistí, že vše je nyní jinak, dá jim své svolení.
Konají se dvě svatby naráz. Tři ze sester Bennetových jsou k uspokojení jejich matky již provdány. Pan Darcy Lizzy políbí...
Šestidílný seriál BBC na motivy stejnojmenné knihy Jane Austenové se pro Colina Firtha stal zlomovým okamžikem jeho herecké kariéry. V Británii se Firthova popularita - zejména u dámské části publika - zrodila doslova přes noc, na tu celosvětovou si s definitivní platností počkal až do uvedení dvou filmů o Bridget Jonesové, hrdinky zrozené z pera Helen Fieldingové, která se inspirací zmíněným románem Austenové nijak netajila. Colin Firth natočil a jistě ještě natočí řadu filmů i televizních adaptací, ale troufám si odhadnout, že už mu navždy zůstane nálepka pana Darcyho, ať již toho z Pýchy a předsudku, nebo Marka Darcyho, nápadníka roztomile nemožné Bridget Jonesové. Je známo, že Firth roli pana Darcyho hrát původně nechtěl, psal se rok 1995, táhlo mu na 35. rok a domníval se, že role milovníků již pro něho nejsou, navíc toužil po "vážnějších" postavách. Jeho bratr Jonathan, či snad někdo z jeho přátel, ho trochu popíchl: zda není nutné, aby byl pan Darcy sexy... Nakonec roli vzal a přinesla mu popularitu, a s ní spojené nové herecké příležitosti, z nichž čerpá dodnes. O šest let později pak ztvárnil roli dalšího "pana Darcyho", postavu popsanou Fieldingovou právě podle jím ztvárněné role předchozí... Je známo, že s představitelkou hlavní ženské role Elizy Bennetové, Jennifer Ehle, prožil v průběhu natáčení krátký milostný románek. Společně se objevili i na předávání cen BAFTA, ale vztah pak již neměl dlouhého trvání, už v roce 1996 se Firth setkává při natáčení filmu Nostromo s Italkou Liviou Giuggioli, svou současnou ženou.
Románový příběh Pýcha a předsudek by se dal vyprávět jako pohádka, a mnohými svými elementy k ní daleko nemá.
Tedy: žil jednou jeden otec, jmenoval se Bennet, a ten měl pět dcer. Nejstarší Jane byla vyhlášená kráska, druhorozená Elisabeth
též slula pohledností a navíc byla bystrá a vtipná, prostřední Mary ráda pronášela moudré věty, bořila nos do knížek a až příliš ráda
předváděla své umění u piana, dvě nejmladší, Kitty a Lydia byly jak z divokých vajec, samé škorpení a svár, zbožnovaly tanec a - muže.
Paní Bennetová, jejich matka, neoplývala přílišným rozumem a správnými společenskými způsoby, jejím jediným cílem bylo provdat své
dcery za bohaté muže, ber kde ber. A jednoho roku se v jejich kraji objevili dva mladí jezdci, aby obhlédli možné budoucí "panství" jednoho
z nich, pana Bingleyho. Paní Bennetová ihned začíná spřádat plány, že by si mohl vzít jednu z jejích dcer a snaží se manžela donutit k tomu,
aby za tím účelem uskutečnil "uvítací" návštěvu. Nezajímá ji skoro nic víc, než že onen mladík (navíc prý pohledný) pobírá 5000 liber ročně.
Vtipná Elisabeth, též Eliza či Lizzy, trefně poznamenává, že pro matku je pohledný každý, kdo má dost peněz. Pan Bennet nakonec manželce
vyhoví, společenským konvencím tehdejší doby bylo dáno zadost, a tak se již děvčata mohou s panem Bingleym seznámit i tančit na blížícím
se plese.
