Firth Love         Colin Firth, filmovou slávou zasažený Brit, odhaluje dívkám, hledajícím muže na ženění, svůj pohled na to, proč "spaghetti vongole" neuchvátí ženu, která je na ně zvyklá, a proč láska není ani z poloviny tak zábavná, jak si možná myslí.         Znáte nějakého herce, který by byl podveden tolikrát jako Colin Firth? Jako kdyby nestačilo, že mu nasadili parohy Kristin Scott Thomas a Ralph Fiennes v Anglickém pacientovi, čímž utrpělo jeho romantické smýšlení, již o dva roky později v Zamilovaném Shakespearovi ho Fiennesův bratr Joseph připravil o poslední kapku důstojnosti, když mu odloudil Gwyneth Paltrow. V Lásce nebeské Firth opět s hrůzou zjišťuje, že jeho dívka sdílela úplně nahá lože s jeho vlastním bratrem, když nebyl doma, a navíc se mu vysmívala. Když získal dívku jakožto hloubavý pan Darcy, ať již v Pýše a předsudku či v Deníku Briget Jonesové, jeho výraz nadále připomínal zpráskaného psa, který jako by čekal, odkud zase udeří některý z jeho soků. Nyní v roli holandského malíře Vermeera v Dívce s perlou, Firth mučí sám sebe skrývanou vášní, kterou chová ke Scarlett Johansson, jeho mladé služce a současně i múze. I nadále si však Pán Vzpomínek na zlomená srdce ponechává svůj svetr se sobím vzorem, a poodhaluje poněkud překvapující vlastní historii milostných křivd.     Elle: Našli jsme webové stránky, které jsou Vám věnovány, a jmenují se Firthfrenzy (pozn.:"Firthova posedlost" či "posedlost Firthem") Mohl byste charakterizovat, jak tato posedlost vypadá?   Colin Firth: Nemám ani ponětí!   Elle: Byl jste v dětství posednutý nějakou filmovou hereckou hvězdou?   CF: Strávil jsem kdysi bezesnou noc zásluhou Doris Day, to mi bylo osm, a taky mě dostalo televizní uvedení Bye the Light of the Silvery Moon (Sbohem světlo stříbrného měsíce). Ona měla určité své jasné kvality, ale taky působila tím, co měla uvnitř, bylo to naprosto, um, och...   Elle: Připojíte se k "Firthfrenzy"?   CF: Připojit se k nějakému druhu šílenství? Ano.   Elle: V Lásce nebeské bylo vaše srdce zlomené dost nemilosrdným způsobem. Můžete popsat, jaká obdobná ponížení potkala vás?   CF: Asi to nebude znít moc reálně, ale nic podobného se mi nestalo.   Elle: Cože?! Nikdy jste nebyl odkopnutý?   CF: Obávám se, že nikdy, opravdu.   Elle: Skutečný život přece znamená být občas odkopnutý. Myslíte si, že je to v lidském životě běžné? Nebo se nabízí otázka, zda vám pomáhá nějaká "ochranná síla"?   CF: Nepotřebujete přece nějakou ochrannou sílu, stačí když se s druhým rozejdete bez podrazů. Udělat to hezky není nevyhnutelně nutné.   Elle: Oba vaši rodiče byli profesoři. Dělalo jim jako akademikům nějaké problémy mluvit se svým dítětem o sexu?   CF: Liberálové, kteří se snaží být rozumní, mívají menší sklon k prudérnosti. Kdysi v mládí jsem vypravoval o svých různých životních zkušenostech. Myslím, že ve své matce jsem měl podporu, řekla mi, když jsme byli v něčem zajedno.   Elle: Jak vzpomínáte na svou první schůzku?   CF: Znají Američané tradici hry na lov polibku? Je to jako hra na honěnou, ale s polibkem. Já si pamatuji na jeden lov polibků, při kterém jsme se honili v jedné velmi, velmi malé místnosti jen s jednou dívkou...   Elle: Jazyky?   CF: Ne.   Elle: Jaká je současná oficiální britská poloha při sexu? Nebo se stále ještě drží ono národní moratorium?   CF: To je velmi pěstovaná představa, ale v tom případě by byl asi zázrak, že se reprodukujeme. Myslím, že Britové jsou ve skutečnosti docela bujní.   Elle: A dělají na vás britské ženy pořád ještě nějaký dojem?   CF: To rozhodně. Jsem ženatý s Italkou. Ale pořád, když jdu po Londýně, tak se otáčím za ženami, někdy docela dost. Když je člověk ženatý, zvýší se jeho okukovací instinkt. Jste usazený, tak si dopřáváte aspoň pohled.   Elle: Jakou největší lež jste použil, když jste chtěl získat ženu?   CF: Asi jsem nikdy neřekl, že jsem prezidentem jihoamerické země, ale jsem si jistý, že jsem chtěl zapůsobit něčím, co by ji zaujalo a přesvědčilo, že jsem její typ. Třeba bych rád předstíral, že nejsem tím, kým jsem.   Elle: Počkejte - vy byste doopravdy při snaze získat ženu nevyužil toho, že jste známý herec?   CF: Jistě. Bylo by přece docela hezké získat pozornost ženy, která by neměla ponětí, kdo jsem.   Elle: Jaké jídlo připravujete, když se snažíte udělat dojem na ženu?   CF: Třeba špagety vongole a tagliatelly s porcini. Dřív jsem si myslel, že jsem v italské oblasti přeborník - dokud jsem se neoženil do této kultury. Čímkoliv jsem dokázal udělat dojem v Anglii, nemělo v Itálii účinek.   Elle: Jak vnímáte slovo láska?   CF: Myslím, že toto slovo je příliš malé pro popsání toho, co to znamená. Bizarní je, že můžete stejné slovo používat pro vašeho partnera i pro vaše první narozené dítě, ale také pro kus oblíbené pizzy.   Elle: Milovat pizzu patří ale do jiné oblasti. Mluvíme tu o bezhlavé lásce.   CF: To je velmi nebezpečný stav. Máte pocit bezstarostnosti, takový ten povznášející pocit ovládající kus vašeho života. Ale ani zdaleka ne všechno je příjemné. Já tedy, k ďasu, nevím, co je na těch chvílích, kdy nemůžete vydržet hodinu bez něčí přítomnosti.       Autor rozhovoru: Andrew Goldman, Elle, leden 2004, zdroj: firth.com       Příběh dvou džentlmenů       Tento víkend startuje další pokračování dlouho očekávaného snímku Bridget Jonesová: S rozumem v koncích (Bridget Jones: The Edge of Reason), v hlavní roli s Renee Zellwegerovou. Film zachycuje rozvoj vztahu Marka Darcyho a Bridget Jonesové, do jehož hladkého průběhu však svým návratem zasáhne Daniel Cleaver. Srdce žen po celé zemi opět budou rozpolcena mezi obdivováním Hugha Granta či Colina Firtha, jakožto filmovými soky. Zde nám obě hvězdy zodpoví pár otázek o životě, lásce a velkých kalhotkách...   Jeden z nejlepších okamžiků pokračování Bridget Jonesové: S rozumem v koncích byl ten, kdy vaše postava, Daniel Cleaver, hovoří s obřími Bridgetinými kalhotkami. Neměl jste pokušení se smát?   Byla to Renee, kdo se tomu stále hihňal, ale hlavně z rozpaků, protože jsem směřoval do jejího rozkroku. Bylo to velmi zábavné - ne mnoho hereček by vás nechalo mluvit tak blízko těchto jejich partií... však víte, jakých. Nepokládám sám sebe za tolik zábavného, ale pokud někomu tak připadám, tím lépe. Zájem o mou osobu trvá už dvacet let a i to, co jsem nedávno dokončil, nahlížím jako dobré.   Takže můžeme očekávat zase toho samého Daniela Cleavera?   Ano i ne. Moje postava byla v prvním filmu velkým sukničkářem, nyní dostává šanci se opět stát lepší osobou. Působí dojmem, že by se ještě mohl zachránit. Tento prvek se mi líbí, protože jsem se obával, že budu podruhé opakovat totéž.   Ale vy a Colin se v tomto filmu opět střetnete ve vzájemném souboji...   Jistě. No, my jsme už v prvním filmu bojovali takovým holčičím způsobem a chtěli jsme to dodržet i v druhém. Snažili jsme se působit jako dva patetičtí Angličané, kteří mají jeden z druhého strach a jejich boj v podstatě připomíná mlácení dívek kabelkami. V reálném životě by to vypadalo asi podobně, jenže mě by nic podobného asi nepotkalo, protože bych se hned zdejchnul.   Říkal jste, že nejste jako William Thacker ve filmu Notting Hill, tedy - jste spíše jako Daniel Cleaver?   Našli by se lidé, kteří by tvrdili, že takový jsem. Ale nemyslím si, že je to úplně špatné. Může se stát, že to tak působí, ale podobný typ role přináší s sebou také svou humornou stránku, ukázku toho, co by se třeba mohlo přihodit. Je ale pravda, že já sám necítím nějakou potřebu se usadit, i když si mnohé noviny myslí, že bych měl. Předpokládají, že jako každý jiný člověk byste chtěl mít svou paní, ženu, doufáte ve spojení s jedinou osobou.   Kam směřuje váš vztah s Jemimou Khanovou?   To nemám v úmyslu nijak komentovat...   Ve filmu žádáte Bridget o druhou šanci. Věříte ve druhé šance?   Moc jsem o tom nikdy nepřemýšlel, ale, ano. Myslím, že člověk se může změnit. A takovému člověku bych druhou šanci dal.   Je zde šance, že by vás mohlo změnit vaše kmotrovství? Říká se, že jednou za čas se vždy aspoň pár minut dětem věnujete?   Ano, ale méně, než se říká. Je pravda, že jsem kmotrem řady dětí, ale taky mám velmi dobrou pomocnici, která mi vše poznamenává do Microsoft Outlooku, takže ten mě vždy upozorní, když někdo slaví narozeniny. Taky vybere dárek, já ho zaplatím - a tam někde mé kmotrovské povinnosti končí.   Jak se vyrovnáváte se slávou?   Je to dosti obtížné. Horší to ale bývalo pro moji ex-partnerku, Elisabeth, když se kolem jejího auta srocovaly davy lidí a neskutečně ječely. Na ulici před domem se zase často vyskytují paparazzi. Tvrdí mi, že potřebuji publicitu. No, já si to nemyslím.   Dostáváte se pryč od toho všeho třeba tak, že někam odcestujete?   Ano, miluji pevninskou Evropu. Ale musím dodat, že mám rád i exotiku. Je mi to až hanba přiznat, ale byl jsem počátkem tohoto roku s otcem v Marakeši, kde jsme měli průvodce, který nás bral na běžná turisty navštěvovaná místa. No a já se ho snažil přesvědčit, že "se chci podívat na chudobu", chtěl jsem vidět lidi v hadrech, víte...   Také se pokoušíte hrát golf...   Ano, ten právě zcela rozkládá můj život. Existuje několik zlatých pravidel, a jedno z nich by mělo znít: nikdy nehrajte golf. Je to mnohem nebezpečnější než droga. Pak už mu neřeknete ne. Je tak návykový, že za chvíli pohltí vše, co jste kdy dělal.   Vlastníte deník?   Občas jsem ho používal, ale když jsem něco napsal, tak jsem se pak zarazil a přemýšlel, pro koho to vůbec píšu? Představujete si, jak si v něm čte matka poté, co jste byl zabitý při nehodě na silnici, což je nemyslitelné. Takže už jsem s tím přestal.     Jaké to bylo, opět si vyšlápnout v botech Marka Darcyho?   Bylo to obtížné, protože do života Marca Darcyho vstupujeme znovu skoro v téže chvíli, kdy jsme jej předtím opustili, zatímco v reálném životě přišly na svět mé dvě děti a můj život se stal skoro nesrovnatelně odlišným. Nebylo to nic lehkého, ale moc mi pomohlo, že tam opět byli Hugh a Renee, a naše přátelství se mohlo obnovit.   Jak se vyrovnáváte se slávou?   Mám s ní problémy. Myslím, že třeba Hugh žil pod jejím tlakem mnohem intenzivněji a déle než já. Žije velmi bohatý život, což lidi přitahuje. Lze však říci, že to není ani trochu zábavné. Může to být až neuvěřitelně omezující, pokud máte rodinu a okolí vás tlačí k tomu, abyste život hodnotil jen podle tohoto vnějšího byznysu.   Mark Darcy je klidný a seriózní. Jste jako on?   Ani moc ne. (Směje se.) On často není schopný se vymáčknout, nemá rád, když se mnoho mluví, kdežto já nemám problém vášnivě se projevit, ani nesdílím jeho obavy promluvit o něčem nahlas. Přesto nesouhlasím s lidmi, kteří o něm prohlašují, že je neskonale nudný. Na některých večírcích se umí projevit jako velmi okouzlující člověk, který umí mluvit na určité úrovni.   Přinesl vám film o Bridget Jonesové nějaký nový poznatek o ženách?   Nic zcela nového, ale přesto přináší určitý jiný pohled na některé věci - třeba tím, že se vysmívá té celé posedlosti hmotností a obavám třicátnic, o kterých se předtím tolik nemluvilo. Ale Bridget Jonesová není tou, která by si tento strach vymyslela, tato její vize tu s námi byla už dávno předtím, ona jen na ten pojem upozornila.   Propadají muži-třicátníci také podobným úzkostem jako ženy?   To bezpochyby. Bridget se domnívá, že je tlustá jen ona a nikdo další, že není schopná něco pořádného udělat, zatímco druzí ano. Muži mají stejné problémy. Také se bojí o svou váhu, a trápí se, zda najdou někoho, kdo by je miloval. Také mají strach, aby nezpůsobili nějaké společenské faux-pas. Každý má v sobě kousek Bridget. Nevím, zda se muži tolik touží oženit, ale je to zřejmě tak, že to záleží spíše na konkrétní osobě než na pohlaví. Znám některé ženy, které před jakoukoli možností závazku s křikem prchají, a naopak muže, kteří závazky vyhledávají. Můj nejlepší přítel z dětství si od mládí přál mít spoustu dětí, a tak se jako velmi mladý oženil. Pak ho jeho žena opustila.   Myslíte, že vaše přiřazení k typu dobrého hocha je opodstatněné?   Není. Vždyť jsem hrál tolik mizerných chlapů, že nechápu, jak bych do tohoto typu mohl být napasován. Ve filmu Trauma jsem partnerce dal do úst tarantuli a uškrtil ji, a nedávno jsem hrál genocidního nacistu. Ale v tomto filmu si stěží mohu vyměnit s Hughem jeho roli, a hrát najednou špatného hocha. Z něho však toho "špatného" dělá pouze to, že mi chce přebrat dívku, to je vše.   Hugh tvrdí, že jste ve filmu "bojovali holčičím způsobem".   Ano, to je výstižné vyjádření. Je to tak, ale sám Hugh dobře ví, jak co udělat, jak se mě má dotknout jen docela zlehka. Má speciální výcvik, v němž se naučil, jak zabíjet, takže jsem se cítil být v opravdu pevných rukou! Ale mám dojem, že to ve výsledku vypadá, jako kdyby spolu bojovali dva sedmiletí kamarádi.   Četl jste někdy deník někoho jiného?   Ne. Mohlo by to znít poněkud svatouškovsky, ale není to kvůli morálním pochybnostem. Cítím to však jako velmi choulostivou věc. Dávám přednost tomu - dívat se na lidi takříkajíc skrze to, co oni sami zveřejňují. Nemám potřebu nahlížet do obsahů cizích kabelek, podvlíkaček, nebo dokonce do jejich ložnic. Takže nehodlám číst nějaký cizí deník, ani vytvářet svůj vlastní, nemám potřebu zanechat po sobě nějakou takovouto památku.       Autor rozhovoru: Gary Mars, Woman, 8. listopad 2004, zdroj: firth.com