Dva mladé anglické herce romantických rolí, vycházející ze stejné dramatické školy, spojilo účinkování ve filmu "Middlemarch", ale také v divadle...
Jonathan Firth (hrál Freda Vincyho) a jeho bývalý spolubydlící Rufus Sewell (Will Ladislaw),
byli oba nedávno přiřazeni k typu "byronských" básníků-snílků. Sedmadvacetiletý Firth (pozn. *1967)
navíc nyní debutuje na scéně Královské Shakespearovy společnosti v roli Henryho VI. Tohoto "snadno se dojímajícího krále"
naposledy hrál na scéně R.S.C. Ralph Fiennes. Jako "květinové dítě" s broží v podobě růže Lancasterů
na hrudi, a s tmavými, do kudrn se stáčejícími vlasy spadajícími přes tenkou čelenku koruny, Firth vnáší do role určitý příjemný klid.
"On má v sobě jistou delikátnost, křehkost a zajímavý vnitřní život," tvrdí režisérka Katie Mitchellová.
The New Yorker Magazine, text: Julie Kavanaugh, foto: Richard Avedon, 31. říjen 1994,
zdroj: jonathanfirth.com
Jonathan Firth
u Julie Kavanaugh
Mitchellová, která je ve svých devětadvaceti letech jednou z nejvíce inovativních nových londýnských režisérek, se v této hře
se Shakespearem setkává poprvé. Je známá svým nekompromisním přístupem k divadlu, odkrýváním podstat rolí až "k morku kostí".
Spíše než zkoušení zdůrazňuje vytváření obrazu postav, který vychází ze syrovosti jejich morálky a ztvárnění. Téměř nikdo z mladých
herců nemá se Shakespearem nějakou předchozí zkušenost, a Mitchellová toto představení bere jako cestu k otestování sebe sama, ale
také jako možnost získat zkušenosti, které zvýší kvalitu její práce.
Právě takto oživený charakter, zejména v postavě syna Richarda z Yorku, se stává jakousi karikaturou minulosti, Tom Smith ho hraje
s určitou žádostivostí a intenzitou, když v něm lze vytušit cosi jako "skinheada" patnáctého století, který ze zvyku žvýká hřebíky.
Henry se zase zdá být po celou hru temný, plný rozporů - a až na samém konci vloží do svých slov vášeň a "konečně se," jak poznamenává Firth,
"utrhne a ukáže všechnu svou tíseň a pocity." Drama Henry VI: Bitva o trůn - bude poprvé uvedena
2. listopadu (1994) v Los Angeles.
 |
|