Ze společnosti:       Jonathan Firth       Jonathan Firth vpadne jako vichřice do londýnské restaurace, kde jsme měli domluvené setkání při obědě. "Promiňte, že jdu pozdě," ztěžka oddychuje, a hned připojuje kajícnou omluvu: "To je tou podzemní dráhou. Zkoušel jsem odtud volat, ale neměl jsem tam signál, mám teď nový mobil… Neměl jsem tušení, že ho v metru nejde používat. Mám za sebou děsný ráno. Právě jdu z jednání s mým bankovním manažerem, ale mám z toho jen pocit malichernosti a zbytečnosti. Zkoušel jsem koupit dům, a to jednání se změnilo ve španělskou inkvizici. Musíte mě omluvit, ale bude trvat ještě tak dvacet minut, než se uklidním."         Vítejte ve světě Jonathana Firtha, zábavného, někdy trochu panikařícího, ale velmi roztomilého 27-letého herce (pozn. *1967) na počátku slávy. A nemylte se, ten bankovní manažer záhy bude Jonathanovi pochlebovat a spláče nad svou současnou chybou s hypotečními dokumenty. "Před dvěma měsíci jsem se odstěhoval pryč z mého posledního bytu a bydlím v bratrově bytě," říká. "Ten je teď naštěstí pryč, řekl jsem mu, že tu budu tak nejvýš čtrnáct dní..."     Sexy muž v jezdeckých kalhotách, Colin, teď tráví nejvíce svého času v Římě se svou novou italskou snoubenkou, Liviou Giuggioli, zato Jonathan je celý náš. Tak, zdalipak závidí svému 36-letému (pozn.: *1960) bratru jeho úspěchy? Firth se začal hlasitě smát. "Jestli bych byl rád ohromným sex-symbolem a vydělával si většinu peněž zásluhou některé části svého těla?" ptá se pobaveně. "Ovšemže bych chtěl. Byl by to "osud horší než smrt" - ale jasně, myslím, že toho chci dosáhnout. Byl jsem v zámoří, když byla Pýcha a předsudek uvedena v televizi, takže asi tak docela nemůžu chápat, jak úspěšné to bylo a co to pro Colina znamenalo. Jednou jsem účinkoval v pořadu, který jsem dělal pro BBC, a až tam mi došlo, jak velkým se Colin stal. Najednou se tam objevil dav novinářů a všichni se jeden přes druhého ptali na Colina, jestli se bude ženit a zda natočí pokračování Pýchy a předsudku?"   "Bylo to něco neuvěřitelného až agresivního. Trochu jsem s ním soucítil. Chci tím říci, že on a jeho dívka jsou stále pronásledováni paparazzii, což se může stát poněkud únavným. Ale to je cena, kterou za slávu platíte. Zvláštní je, že Colina na ulici nikdo moc nepoznává. Zjevně proto, že většina jeho rolí byla v kostýmních dramatech, takže lidé očekávají, že ho uvidí, jak se prochází kolem Sainsbury v bohatě řasené košili, klobouku a fraku, takže se může pohybovat celkem v klidu a nemá to žádné stinné stránky."     Firth si bratrovo vystoupání do závratných výšin popularity celkem vychutnává. Od odchodu z dramatické školy před sedmi lety stále jen pracoval, počítaje v to celoroční cestu "kolem světa" s královskou Shakespearovou společností, spolu s účinkováním v epizodách televizních seriálů jako Případy bratra Cadfaela, Inspektor Morse či Middlemarch. Ale snad všechny jeho úlohy byly romantické asi tak jako Hannibal Lector... "Vždycky jsem byl obsazován jako zabiják nebo nějaký šílenec," povzdechnul si.     Ale tohle všechno se právě může změnit na podzim, když ho uvidíme v ITV jako seržanta Troye, neodolatelného hrdinu díla Thomase Harryho v Daleko od Madding Growd. Ano, bude jezdit na koni. Ano, bude nosit jezdecké kalhoty. A také je pravda, že bude celý podmračený a nabručený. Jedinou věcí, která bude chybět, je mokrá košile. Každý, včetně Firtha samotného, ví, že podobné scény přinášejí přece jen ten největší zlom. "Úplně tomu věřit nedokážu. Ale vždycky jsem chtěl hrát romantickou hlavní roli jako je pan Darcy, ale nebyla mi nikdy žádná nabídnuta," říká a přitom se široce usmívá. "Dokonce i v době, kdy i pro Colina byla podobná úloha nedosažitelná, nikdy nežádali ani mne. Jsem nadšený rolí seržanta Troye. To je přesně ten druh úloh, které mohou nastartovat vaši kariéru doslova přes noc. A Troy je oděn do uniformy, takže by mohl zaujmout hlavně dámy..."     Pokud jde o lásku v jeho osobním životě, Firth je v současné době ještě svobodný. Faktem je, že se nikdy nikde neukazoval po boku s některou ze svých dívek. Popírá, že by snad byl nepříjemný, nudný nebo "bastard", a tvrdí o sobě, že je opravdu tím vysněným ideálem přítele. Tak proč zatím žádná z přítelkyň nežije po "Seveřanově" boku? "Možná že nejsem ještě úplně dospělý," říká s tak trochu klukovským úsměvem. "Právě teď mě být singl netrápí, ale nakonec bych rád našel lásku, bydlel se svou dívkou a oženil se. Problém je, že mám už poměrně zaběhnutý způsob života. Potřebuji ráno pokračovat ve svých rituálech při čtení a u jídla - a neměnit je. Jinak jsem opravdu báječný partner ve vztahu - sladký a pozorný a všechny ty věci, co k tomu patří, kromě prvních asi 45 minut po probuzení. Opravdu rád žiju sám, ale trápí mě, že si o mně mnozí myslí, že jsem poněkud potrhlý. To je i důvod, proč si chci koupit byt se dvěma ložnicemi, tam si mohu přivést i někoho jiného, kdo by mě mohl kontrolovat a říkat mi, kdy jsem třeba mluvil sám se sebou. Rozhodně se nemíním stát jedním z těch mrzutých starých herců, kteří ještě v padesáti přežívají v osamění, jen se spoustou svých zvířat. Jsem velmi, velmi otřesený z představy, že by mě to snad mohlo potkat. Nejsem ani ostýchavý, ani nemám žádný problém se sdílením prostoru s jinými lidmi, to jen zatím nemám potřebu, abych s někým pospolu žil. Nejvíc mých dívek byly herečky, a tak sem-tam nastaly časy, kdy jsme oba byli bez práce a trávili spolu celých 24 hodin. S tou pravou osobou to může být báječné."     Skvělé! Takže on je jedním z těch typů, kteří chodí jen s herečkami? "Ale ne!" téměř vykřiknul. "Nejde o to, zda je má dívka herečka, ale bývá to obvykle ten člověk, kterého tak nějak nejčastěji potkávám, což obvykle znamená, že to je někdo, koho znám z práce… Navíc je tu určité porozumění, zvláště když jde o milostné scény s jinými - jen málo děvčat má dost porozumění jako některé z hereckých kolegyň, když ráno vstanete z jejich postele a o pár hodin později skočíte do postele s jinou ženou."     Když přijde řeč na scény, v nichž je nutné odhalit tělo, Firth se projeví jako expert. Už asi čtyřikrát či pětkrát se mu přihodilo, že ve scénáři stálo, že musí ukázat své tělo a zahrát nahou scénu, kam patří i jeho nedávného "skotačení", při němž je vidět, jak se svíjí v objetí s nahou ženou, Emilií Mortimerovou v epizodě ze seriálu ITV, Vraždy v Midsomeru. "Milostné scény jsou velmi nereálné, hlavně proto, že v nich účinkujete s někým, koho znáte tak čtyři hodiny, navíc tomu všemu přihlíží asi tak padesát lidí," otřese se. "Je to úplně ne-erotické. Občas jsem měl obavu, že to, co dělám, je trapné. Ve skutečnosti to třeba proběhne tak, že se náhle přistihnete, jak ležíte zcela nahý v posteli a přemýšlíte o nejlepší cestě do práce. Ale asi o moc trapnější je okamžik, kdy podobným scénám později propůjčujete hlas. Jednou jsem musel předvést 30-vteřinový orgasmus mimo kameru, stát tam a chroptět a sténat v místnosti plné lidí, což bylo až ponižující. Třicet vteřin je dlouhý čas k zfalšování něčeho takového, že..." Takže nám tím chcete říct...   "Myslíte, proč jsem zvoli hraní? Nenáviděl jsem školu, nikdy jsem k ní nepřilnul," vysvětluje Firth, který dospíval ve Winchesteru, "zato jsem si vždycky užíval každou sobotu ráno v dramatickém klubu, který sídlil ve venkovské hale, spolu s Colinem a naší sestrou Kate. Oba moji rodiče jsou docenty na odpočinku, takže, jestli něco bylo zodpovědné za můj vztah k herectví, pak to byl onen dramatický klub. Třebaže Colin již začal hrát, moji rodiče nebyli příliš nadšení, když jsem jim oznámil, že chci jít na dramatickou školu, ale nejsem schopný vysvětlit jim, proč. Všechno, co jsem věděl, bylo to, že by se mi líbilo být hercem, takže dramatická škola se zdála být dobrou další cestou. Ale to byl asi vrchol mé ctižádosti, takže přineslo určité překvapení, když jsem odjel a když mi někdo skutečně tuto možnost zaměstnání nabídl." Poté co byl Firth přijat na londýnskou střední školu "řeči a dramatu", sbalil si ruksak a dvě lepenkové krabice a usadil se na schůdku před Colinovými dveřmi - a požádal ho, zda by zde směl zůstat. Trvalo to tehdy jen tři měsíce. "Ubohý Colin, všechno se to pořád točí v kruhu," směje se Firth. "Už mě tam má zase zpátky. Když jsem poprvé přišel do Londýna, tak jsem v jeho bytě zůstal jen prvních pár dní, pak jsem se nastěhoval do studentského domu, a on byl nepochybně šťastný."     Po své odchodu z Colinova útulného příbytku se Firth potloukal po mnoha studentských domech, často žil v podmínkách, které byste nepřáli ani vašemu nejhoršímu nepříteli. V jeden čas bylo jeho obvyklým nočním rituálem scvrnkávání slimáků ze zdí ložnice - nebo třeba stíral mopem vodu prosakující ze stropu. "Žil jsem někdy na opravdu hrozných místech," vzpomíná. "Můj první studentský dům se nacházel v atraktivním Peckhamu, kde jsem strávil dva roky, pil alkohol a mošty a k jídlu si vařil fazole, protože všechny své peníze jsem utratil hned první týden. Pak následovalo hlavně jedno odpuzující místo v severním Londýně, které bylo zamořené blechami. Když zapršelo, tak se dům ocitl pod vodou a scvrnkávání slimáků se stalo mým koníčkem. Nenáviděl jsem každou minutu tamního pobytu. Jako student jsem byl vždy dost vyhublý. Bůhví, jak na tom jsou studenti dnes, když příspěvky jsou tak nízké. Dnes už se nemůžete jen tak projíždět po celém Londýně bez větších zábran. Za mých časů jste si koupili jeden týdenní lístek a cestovali s ním i rok - pokud jste úspěšně a hlavně rychle míjeli revizory," směje se.   "Herectví je dobrá práce a já nejsem moc velký požitkář, ani nemusím splácet dluhy ze studentských let. Asi by se mi líbilo, mít nějaké kapesné a chodit si užívat do společnosti, ale stálo by to i hodně úsilí. Stačí se ale podívat do mého šatníku, abyste zjistili, jak moc nesnáším nakupování oblečení. Nejvíc šatů mám převzatých z produkcí filmů, v nichž jsem hrál. A když uvážíte, že nejčastěji se děj odehrával ve středověku nebo v 18. století, získáte obrázek toho, jak špatně oblékaný chodím…" Mmm, ale my rozhodně počítáme s tím, že ho jednou uvidíme v přiléhavých jezdeckých kalhotech…   Z tisku, srpen 1997, zdroj: jonathanfirth.com